Osud

„Ačkoli si nemůžeme vybrat, co se nám stane, můžeme si vybrat, jak na to zareagujeme.“ – Epiktétos z Hierápole (asi 55–135, řecký stoický filozof) Co je vlastně osud? Máme věci a události předurčené, jsme jen figurky chodící po dané trase osudu? Ano i ne….. Osudem se zabývá nejen filozofie, ale také náboženství, vyjadřuje myšlenku, že děje v našich životech, světa a celého vesmíru jsou dopředu dány. Můžeme jej však ovlivnit?

Proč bychom jinak měli svobodnou vůli a možnost vědomého rozhodování. Osud si představuji jako různě zakroucenou cestu, jež vede vzhůru, a přitom vrcholek hory nevidím, protože je zakryt mraky. Tuto cestu nahoru lze vyjít celkem bezpečně podél skály, můžeme ji rychle i pomalu vyjet autem se zhasnutými nebo rozsvícenými světly, můžeme kráčet i po krajnici cesty přes kameny s nebezpečím, že se zřítíme dolů. Můžeme nahoru mířit samotní, ve dvojici i ve skupině, můžeme i někoho poponášet nebo být dokonce neseni.

Postup si volíme podle našeho smýšlení, pohodlnosti, také podle toho jak chceme rychle být nahoře nebo jak si naopak chceme vychutnávat okolí a průběh naší cesty. Záleží na nás, jak jsme opatrní nebo jak zamýšlíme riskovat. To je naše svobodná vůle a naše částečné ovlivňování osudu. Zdali se na nás seshora například vyřítí divoké zvíře, spadne balvan nebo do nás dokonce uhodí blesk, to již zcela na nás nezáleží. A tak je ve skutečnosti náš osud v nás a zároveň i mimo nás.

Čínský filozof a státník Konfucius, jenž žil v letech 552 – 551, kdysi mimo jiné citoval: „Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám.“ Do angličtiny překládáme slovo osud na „fortune“ a to pochází z latinského slova „fortuna“. Původ nalézáme u římské bohyně se jménem Fortuna, jenž byla zosobněním štěstí. Její otec byl Jupiter, neměla žádného milence, ani děti. Fortuna byla uctívána pod různými názvy, třeba jako Fortuna Annonaria, bohyně pro dobrou úrodu, nebo jako Fortuna Virilis, která přinášela mužům štěstí v jejich kariéře. Některé její podoby nebyly zcela kladné, například Fortuna Dubia (pochybovačná), Fortuna Mala (čirá smůla) nebo Fortuna Brevis (vrtkavé štěstí). Jejím ekvivalentem v řecké mytologii je bohyně Tyché, která je bohyní šťastné náhody.

V severské mytologii jsou známé Norny, neboli sudičky. Norny předurčují lidem, ale někdy i bohům jejich osud, občas ale jen věští a říkají osud, který je dán vyšším neosobním principem a který člověk, ale ani bůh, nemůže ovlivnit. Tři Norny jsou nejvyšší, jsou bohyněmi osudu. Bohyně minulosti Urd – „Osudová“, je spojena především s minulými události, které ovlivňovaly osudy nejen žijících lidí, ale také osudy jejich budoucích potomků. Druhá bohyně přítomnosti, nazývaná Verdandi – „stávající se“, je vázána se současnými ději, které ale mohou ovlivňovat budoucnost.

Konečně třetí z těchto sudiček je bohyně Skuld – „Co má být“, vypráví o tom, co následuje, splétajíc tak minulost s přítomností do obrazu budoucnosti. Tato myšlenka v podstatě odpovídá současnému rozšířenému názoru, podle něhož minulost a současnost výrazně ovlivňují všechny nadcházející události. Švýcarský psychiatr a psychoterapeut, žijící v letech 1875 – 1961, Carl Gustav Jung kdysi řekl: „Osobnost se vyvíjí v průběhu života z těžko znatelných nebo i neznatelných zárodečných vloh a teprve naše činy ukáží, kdo vlastně jsme. Jsme jako Slunce, které živí život na Zemi a plodí všelicos krásného, zvláštního i zlého: jsme jako matky, které nosí v lůně štěstí i hoře, o kterých nic nevědí.

Zprvu nevíme, jaké činy nebo zločiny, jaký osud, jaké dobro a jaké zlo v sobě máme: a teprve podzim vyjeví, co zplodilo jaro, a teprve večer bude jasné, co ráno začalo. “ V přítomnosti nelze měnit následky z minulosti. Lze na ně však vždy vědomě nebo nevědomě reagovat. V podstatě to co se nám v životě děje se děje buď díky naší reakci za pomocí činu nebo myšlenky nebo naopak volným vyplynutím.

Neustále tak ovlivňujeme svůj osud vším, co děláme i neděláme. Pokud máte pocit, že ve vašem životě něco nefunguje, může to být přímý důsledek vašeho konání nebo nekonání v minulosti. Naše vnitřní bohatství není jen v dosahování určitých cílů, ale hlavně v našich odezvách na překážky, události i nepříjemnosti, které nám osud přichystal. I když se nám něco nepodařilo, nesložili jsme důležitou zkoušku, nezískali jsme vysněného partnera nebo nedokončili klíčovou práci, je náš život o všechny zkušenosti bohatší a možná i dokonalejší.

Život lze přirovnat ke šňůrce perel, kde každá událost je perlou už z důvodu jejího prožitku. Na závěr mně přijde příznačný citát německého filozofa, žijícího v letech 1788 – 1860, Arthura Schopenhauera: „Osud míchá karty, my hrajeme.“

Vaše kartářka Věrka