Duchovní pýcha

Tuto tématiku řeším každý den. Nejen s klienty, ale i sama u sebe. Kladu si otázku, co to je ? Jak to vypadá taková emoce a jaký je rozdíl mezi duchovní pýchou a radostí z úspěchu? Mám radost, když se něco povede, když mi klienti řeknou : „ Zdeni bylo to super a vyšlo to, jak jste říkala.“ Jenže si i já uvědomuji, jak tenká hranice je mezi pýchou a radostí. Vnímám to u sebe tak, že pokud se mi v životě povede cokoli a v jakékoli oblasti, že to je super, ale ovšem není na mě, abych si myslela, že to umím nejlíp, protože ono to stejně nejde.

Proč? Protože nikdo z nás nedělá něco dobře nebo špatně a proto to děláme jen tak, jak nejlépe v dané chvíli dovedeme a tím není možné si v zásadě myslet, že jsem nejlepší. Někdy jsme prostě jen obyčejně šťastni z toho, že se nám povedlo něco, co pomohlo i druhému. Každý z nás, ať děláme cokoli a kdykoli, tak děláme věci přesně tak , jak to umíme a jinak to nejde. Když toto pochopíme, přestaneme soudit a pochopíme, že duchovní pýcha je ego, které nám podsouvá tuto emoci, aby ukojilo svou potřebu.

Jenže, pokud jednáme srdcem, víme, že nikdo není lepší ani horší a přestaneme posuzovat a chápeme, že každý je jedinečný ve všem co dělá. Třeba i člověk bez domova…I on dělá v tu danou chvíli jen to, co umí a může. A duchovní pýcha souvisí i s tímto postojem, pokud se povyšujeme nad bezdomovci, či lidmi na drogách a podobně, tak v tu chvíli mám duchovní pýchu, neboť si myslím, že jsem něco víc než tento člověk, kterého posuzuji jen podle toho, jak vypadá v našich očích. Ovšem na druhou stranu celá společnost nás nutí být stále lepší a lepší a člověk je pak zmaten a tomuto společenskému nátlaku se vzpírá.

Paradoxně pak je jeho důsledkem omezování osobního růstu na cestě dopředu. A od toho tady jsem, abych vám pomohla rozkrýt příčinu vašich potíží, podívala se na řešení prostřednictvím karet a nebo „odblokem“ na podvědomé úrovni, což spolu úzce souvisí.

Přeji vám, aby jste vždy cítili jen radost.

S láskou Zdenča.